Udržitelnost v dodavatelském řetězci je důležitým rozhodovacím kritériem pro obce, dodavatele energií a provozovatele sítí. Plastové trubky mají celkově velmi dobrou ekologickou bilanci, zejména ve srovnání s jinými materiály. Přehled o recyklaci, materiálech na biologické bázi a environmentálních prohlášeních o produktu (EPD), která hodnotí celý životní cyklus výrobku.
V mnoha oblastech, jako je zásobování vodou, odvádění odpadních vod nebo stavebnictví, jsou dnes plastové trubky nepostradatelné. Přesto jsou kvůli svému fosilnímu původu a potenciálnímu dopadu na životní prostředí středem diskusí o udržitelnosti. Přitom jsou plastové trubky již dnes udržitelnější, než napovídá jejich pověst.
©istockphoto.com_Vadimborkin
| © envato.com / Anna Ostanina |
Recyklace při výrobě plastových trubek
egeplast zpracovává především termoplastický polyethylen a stoprocentně recykluje interní odpad vznikající při náběhu a odstavování výrobních linek. Každý gram plastu se tak nakonec promění v trubku a žádný materiál nepřijde nazmar.
Podíl nakupovaných recyklovaných materiálů je nízký, protože vzhledem k velmi dlouhé životnosti plastových trubek je jich k dispozici prostě málo. Plastové trubky totiž plní svůj účel po velmi dlouhou dobu a neexistuje žádný
důvod tyto trubky vyměňovat.
V zásadě lze termoplastické recykláty dostupné na trhu bez problémů zařadit do výrobního procesu a zpracovat na nové trubky. Kvalita těchto recyklovaných materiálů však není srovnatelná s kvalitou původně použitých materiálů. Recyklované materiály se proto dnes nepoužívají pro tlakové trubky nebo dokonce trubky na pitnou vodu, ale uplatňují se pouze v oblasti beztlakového odvádění odpadních vod, hospodaření s dešťovou vodou a ochrany kabelů.
Stávající přístupy k recyklaci
V současné době existují různé metody recyklace plastů:
Post-Consumer recykláty (PCR):
Opětovné využití plastů z domovního odpadu (např. z obalů) při výrobě trubek
Post-Industrial recykláty (PIR):
Využití průmyslového odpadu, např. zbytků z vlastní výroby
Vícevrstvé struktury:
Použití recyklátu v jádru trubek, zatímco vnější vrstva je vyrobena z primárního materiálu (pro hygienické nebo technické požadavky)
Zde se rozlišuje mezi chemickou a fyzikální recyklací.
Při chemické recyklaci se polymery na molekulární úrovni rozkládají na
své základní chemické stavební kameny.
Ty lze po rozkladu následně znovu využít k výrobě nových plastů, které mají kvalitu primárních surovin. Chemická recyklace je bohužel velmi energeticky a nákladově náročná.
Naproti tomu u fyzikální recyklace zůstává chemická struktura nedotčena.
Při této formě recyklace se plasty drtí a následně znovu zpracovávají, aby z tohoto materiálu mohly být v budoucnu vytlačovány nové trubky. egeplast využívá mechanickou recyklaci vlastních průmyslových recyklátů (PIR), aby dostál své ekologické odpovědnosti a pracoval šetrněji k zdrojům.
Zaměřeno na udržitelnost
Kromě toho existují přístupy k výrobě základního materiálu pro naše trubky, polyethylenu, nikoli z fosilních surovin, ale z obnovitelných zdrojů. Tyto takzvané bioplasty mohou vykazovat stejné vlastnosti jako materiály na bázi fosilních paliv, ale jejich výroba je méně náročná na emise CO2. Brzdným faktorem je zde omezená dostupnost obnovitelných surovin, což má také výrazný vliv na cenu materiálů.
Vzhledem k tomu, že bioplasty, které se od materiálů na bázi fosilních paliv liší pouze svým původem, nikoli však kvalitou, jsou dostupné jen v omezené míře, prosadily se přístupy založené na hmotnostní bilanci, díky nimž může výrobce přesně dokumentovat, který zákazník dostane kterou surovinu:
Pomocí systému hmotnostní bilance se účetně sleduje, kolik udržitelné suroviny bylo použito. Část z takto vyrobených polymerů smí být deklarována jako „certifikovaná podle ISCC PLUS“ – v souladu s podílem použitých udržitelných surovin.
Koncový produkt přitom není fyzicky označen, ale udržitelný podíl se rozděluje výpočetně pomocí systému hmotnostní bilance. To umožňuje využívat i udržitelné suroviny bez nutnosti úpravy výrobního procesu. Certifikovaný podíl se dokumentuje, aby byla umožněna ověřitelná a transparentní komunikace o udržitelnosti směrem k zákazníkům.
Větší transparentnost díky EPD
To, jak jsou různé stavební výrobky udržitelné, může kromě suroviny silně záviset také na výrobě. Používá se zelená energie? Existují uzavřené okruhy pro chladicí vodu atd.? Tyto aspekty lze objektivně porovnat pomocí environmentálních značek, jako jsou EPD.
Hodnoty udržitelnosti v EPD nejsou na rozdíl od jiných certifikací založeny pouze na výrobě, ale vztahují se na celý životní cyklus výrobku. Tento standardizovaný postup umožňuje koncovému zákazníkovi snadné srovnání, aby mohl při rozhodování zohlednit i udržitelnost.
Zdroj: Udržitelnost
