Udržitelnost v dodavatelském řetězci je důležitým rozhodovacím kritériem pro obce, dodavatele a provozovatele sítí. Plastové trubky mají celkově velmi dobrou ekologickou bilanci, a to zejména ve srovnání s jinými materiály. Přehled o recyklaci, materiálech na biologické bázi a environmentálních prohlášeních o produktu (EPD), které hodnotí celý životní cyklus produktu.
V mnoha oblastech, například v zásobování vodou, likvidaci odpadních vod nebo ve stavebnictví, jsou dnes trubky z plastu nepostradatelné. Přesto jsou kvůli svému fosilnímu původu a potenciální zátěži životního prostředí v centru diskuse o udržitelnosti. Plastové trubky jsou přitom již dnes udržitelnější, než se o nich říká.
©istockphoto.com_Vadimborkin
| © envato.com / Anna Ostanina |
Recyklace při výrobě plastových trubek
Společnost egeplast zpracovává hlavně termoplastický plast polyetylen a interně zužitkovává 100% odpadu vznikajícího při najíždění a sjíždění výrobních linek. Každý gram plastu se tak nakonec stane trubkou a žádný materiál se neplýtvá.
Podíl nakupovaných recyklovaných materiálů je nízký, protože – vzhledem k velmi dlouhé životnosti plastových trubek – je zkrátka málo zpětných toků. Plastové trubky totiž velmi dlouho plní svůj účel a není
důvod tyto trubky vyměňovat.
V zásadě lze termoplastické plastové recykláty dostupné na trhu bez problémů přidávat do procesu zpracování a zpracovávat na nové trubky. Kvalitu těchto recyklovaných materiálů však nelze srovnávat s kvalitou původně použitých materiálů. Recyklované materiály se proto dnes nepoužívají pro tlakové trubky nebo dokonce trubky na pitnou vodu, ale pouze v oblasti beztlakové likvidace odpadních vod, hospodaření s dešťovou vodou a ochrany kabelů.
Stávající přístupy k recyklaci
V současné době existují různé metody recyklace plastů:
Post-consumer recykláty (PCR):
Opětovné použití plastů z komunálního odpadu (např. z obalů) při výrobě trubek
Post-industrial recykláty (PIR):
Využití průmyslového odpadu, např. výrobních zbytků z vlastní výroby
Vícevrstvé struktury:
Použití recyklátu v jádru trubek, zatímco vnější vrstva se skládá z nového zboží (pro hygienické nebo technické požadavky)
Zde se rozlišuje mezi chemickou a fyzikální recyklací.
Při chemické recyklaci se polymery rozkládají na molekulární úrovni na
jejich chemické základní stavební kameny.
Ty se po rozložení mohou opět použít k výrobě nových plastů, které mají kvalitu nového zboží. Chemická recyklace je bohužel velmi energeticky a nákladově náročná.
Naopak při fyzikální recyklaci zůstává chemická struktura nedotčena.
Při této formě recyklace se plasty rozdrtí a následně znovu zpracují, takže v budoucnu mohou být z tohoto materiálu vytlačovány nové trubky. egeplast využívá mechanickou recyklaci vlastních postindustriálních recyklátů, aby dostál své ekologické odpovědnosti a pracoval s větší úsporou zdrojů.
Udržitelnost v centru pozornosti
Kromě toho existují přístupy, jak vyrábět základní materiál pro naše trubky, polyetylen, nikoli z fosilních surovin, ale z obnovitelných surovin. Tyto takzvané
Protože bioplasty, které se od materiálů na bázi fosilií liší pouze svým původem, ale ne kvalitou, jsou k dispozici pouze v omezeném množství, zavedly se přístupy založené na hmotnostní bilanci, takže výrobce může přesně zdokumentovat, který zákazník dostane kterou surovinu:
Pomocí systému hmotnostní bilance se účetně sleduje, kolik udržitelné suroviny bylo použito. Část z takto vyrobených polymerů smí být deklarována jako „certifikovaná podle ISCC PLUS“ – odpovídá to podílu použitých udržitelných surovin.
Konečný produkt přitom není fyzicky označen, ale pomocí systému hmotnostní bilance se udržitelný podíl vypočítává. To umožňuje, aby se používaly i udržitelné suroviny, aniž by bylo nutné upravovat výrobní proces. Certifikovaný podíl je dokumentován, aby se umožnila ověřitelná a transparentní komunikace o udržitelnosti vůči zákazníkům.
Větší transparentnost díky EDP
Jak udržitelné jsou různé stavební produkty, může kromě suroviny silně záviset i na výrobě. Používá se zelená energie? Existují uzavřené okruhy pro chladicí vodu atd.? Tyto aspekty lze objektivně porovnat pomocí environmentálních značek, jako jsou EPD.
Hodnoty udržitelnosti EPD na rozdíl od jiných certifikací nevycházejí pouze z výroby, ale vztahují se na celý životní cyklus produktu. Tento standardizovaný postup umožňuje koncovému zákazníkovi jednoduché srovnání, aby mohl při rozhodování zohlednit i udržitelnost.
