Vodík hraje důležitou roli v transformaci energetiky. Je skladovatelný a lze jej přepravovat. Tímto způsobem lze obnovitelné energie využít pro nové oblasti použití v průmyslu a dopravě a výrazně snížit emise CO2. Nezbytná je spolehlivá síť pro přepravu vodíku. Frank Heunemann, Torsten Lotze a Dr. Ludger Hellenthal v odborném rozhovoru pro egeNews poukazují na příležitosti a perspektivy.
Článek se nedávno objevil v našem egeNews.
Pane Heunemanne, s projektem GET H2 Nukleus existuje konkrétní záměr vybudovat první veřejně přístupnou vodíkovou síť. Co je hnacím motorem provozovatele přepravní sítě, jako je Nowega, aby se tak angažoval?
Frank Heunemann: Vodík nabízí možnost přenést obnovitelné energie do nových oblastí použití, jako jsou např. průmyslové procesy, a zde krátkodobě výrazně snížit emise CO2. Je skladovatelný a lze jej především efektivně přepravovat. Jako provozovatel přepravní sítě máme rozsáhlé zkušenosti s přepravou zemního plynu a můžeme vybudovat i vodíkovou přepravní síť. Bez spolehlivé sítě pro přepravu vodíku s nediskriminačním přístupem nemůže v Německu a Evropě vzniknout žádné vodíkové hospodářství. Svou účastí na projektu tedy přebíráme důležitou roli při realizaci transformace energetiky.
Kolik nové přepravní sítě bude podle Vás nutné vybudovat, nebo mohou němečtí provozovatelé přepravních sítí stávající plynovody přestavět?
Frank Heunemann: Právě v přepravní síti lze stávající plynovody přestavět na vodík. Provozovatelé přepravních sítí k tomu mají plán (viz grafika) na vybudování vizionářské vodíkové přepravní sítě (zeleně) v Německu. Pro tuto síť o délce 5 900 km by musela být nově postavena jen malá část potrubí. První část této sítě byla již dále konkretizována variantou Grüngas plánu NEP Gas pro časový horizont do roku 2030 (modře). Přestavba potrubí je nejen levnější a rychlejší než nová výstavba, ale také zvyšuje přijetí transformace energetiky díky výraznému snížení stavebních zásahů.
Dosud jsou v popředí potřeby vodíku pro rafinérie a ocelárny. Pane Lotze, jak hodnotí situaci provozovatelé distribučních sítí v Německu? Jak a kdy se do hry dostane distribuční síť?
Torsten Lotze: Plynová infrastruktura distribučních sítí je ve velké míře vhodná pro přepravu zemního plynu s 20% vodíku, totéž platí i pro čistý vodík. Materiály potrubí používané v distribuční síti (nízkolegované oceli, PE 80 / 100, PVC) mají v zásadě odpovídající materiálovou kompatibilitu. Je nutné provést posouzení stávajících neznámých vestavěných prvků, jako jsou např. armatury, z hlediska materiálů / funkce pro konkrétní použití vodíku, pokud není možné analogické uzavření k již posouzeným vestavěným prvkům. Pravidla DVGW platná pro plynárenský průmysl se v současné době upravují s ohledem na vtláčení 20 % obj. vodíku a pro čistý vodík. U nových distribučních sítí se 100% vodíkem by se navíc měly používat trubky s dodatečnou permeační bariérou, aby se zabránilo nebo omezilo pronikání vodíku.
Jaké příležitosti vidíte pro nové distribuční sítě se 100% vodíkem? Určitě existuje mnoho komerčních provozů, které mají zájem využívat vodík místo zemního plynu?
Torsten Lotze: Jak a kde vzniknou čisté vodíkové sítě, závisí velmi silně na poptávce. Dnes je vodík výrazně dražší než zemní plyn, takže čistá vodíková distribuční síť závisí na odběratelích v této síti, kteří chtějí využívat čistý vodík, jako jsou např. vodíkové čerpací stanice nebo komerční provozy, které kompletně přecházejí na obnovitelné zdroje a chtějí využívat vodík místo zemního plynu.
Pane Hellenthale, Vy vyvíjíte takové komerční zóny a vidíte velký potenciál pro vodík v dopravě. Jak se vodík v dopravě nejprve prosadí?
Dr. Ludger Hellenthal: Nejprve vidíme potřeby pro vodíkové nákladní automobily, které potřebují vodíkovou infrastrukturu právě v kalkulovatelné regionální logistice a na evropských dopravních trasách. Vzhledem k dani z CO2 a požadavkům směrnice RED II se tržní podíl vodíku a potřebná infrastruktura čerpacích stanic postupně výrazně zvýší.
Jedná se pak výhradně o zelený vodík v dopravě? Tedy vodík z obnovitelných energií?
Dr. Ludger Hellenthal: V některých průmyslových oblastech bude poptávka pravděpodobně tak velká, že přechodně lze / mělo by se používat i vodík „jiných barev“. Pak skončíme „u zeleného vodíku“. V oblasti mobility by se měl přímo používat zelený vodík, aby se dosáhlo maximálního snížení emisí CO2 a také aby se ve vnitřních městech jezdilo s nižšími emisemi. Zde se nakonec jedná o přechod celého dopravního sektoru na obnovitelné energie. Vlaky již jezdí na bázi vodíku a také Airbus chce vyvíjet svá letadla směrem k vodíkovým pohonům. Napínavý bude pak i vývoj ostatních sektorů pro průmysl, rafinérie a také perspektivně využití v domácnostech od roku 2025/2030 výše.
