Expertní rozhovor o HDD: vývoj, výzvy a žádoucí perspektivy

Metoda HDD v posledních letech nabývá na významu a v budoucnu se dostane ještě více do popředí. Dr.-Ing. Thorsten Späth, vedoucí produktového managementu egeplast, hovořil s Marcem Schnauem, viceprezidentem DCA, o této ekologické metodě pokládky.

Pane Schnau, vedle činnosti ve vlastní inženýrské kanceláři se angažujete ve sdružení Güteschutz Horizontalbohrungen e. V. (DCA) a v současnosti jste viceprezidentem. Za co se sdružení DCA zasazuje?

Cílem sdružení je na evropské úrovni udržovat, podporovat a dále rozvíjet technický standard horizontálních vrtů. Zároveň mají být zlepšeny rámcové podmínky pro využití této metody.

Kromě toho sdružení nabízí mezinárodní fórum, které umožňuje stálou výměnu zkušeností mezi realizačními HDD firmami, společnostmi z oblasti dodavatelského průmyslu, projektanty, zákazníky a úřady.

Jaké výzvy v současnosti ovlivňují odvětví?

Již několik let dominuje poptávce v oblasti HDD potřeba vyplývající z projektů vysokonapěťových a velmi vysokonapěťových kabelů. Jak zadavatelé, tak HDD dodavatelé museli a musí rozvíjet vzájemné porozumění požadavkům, možnostem a limitům použití. Tento proces ještě není ukončen a bude nějakou dobu pokračovat, protože jak na straně zadavatelů, tak na straně zhotovitelů se posilují personální kapacity, často lidmi přicházejícími do HDD techniky z jiných oborů, kteří musí být do tohoto procesu navíc integrováni.

Jaké požadavky v posledních letech ovlivnily metodu HDD a posunuly vývoj vpřed?

V první řadě je třeba zmínit vyšší požadavky na přesnost vrtání u kabelových projektů. Velká část vrtů potřebných pro tyto projekty se týká tzv. „malé vrtací techniky“. Jde o horizontální vrty o délce až cca 400 m s použitím vrtných souprav do tažné síly 400 kN. V tomto segmentu bylo dříve běžné používat lokalizační metody Walk-Over bez zvláštních požadavků na přesnost pro instalaci kabelových chrániček nebo produktových trubek z HDPE. Protože však u projektů vysokonapěťových a velmi vysokonapěťových kabelů je zpravidla nutné zhotovit několik paralelních HDD vrtů (částečně až 14 ks) a rozestupy a hloubky uložení kabelů jsou rozhodujícími kritérii pro zajištění vypočteného odvodu tepla při pozdějším provozu kabelu, podléhají zvláštním požadavkům na přesnost. Z tohoto důvodu se v malé vrtací technice používají mnohem častěji než dříve kabelově vedené systémy měření vrtu. Know-how, které se tímto u všech zúčastněných vybudovalo, nyní samozřejmě prospívá i dalším projektům mimo pokládku vysokonapěťových a velmi vysokonapěťových kabelů. DCA proto věnovala své každoroční členské fórum v květnu 2023 tématu přesnosti vrtání.

Vysoká poptávka zmíněná v předchozích bodech samozřejmě vede k neustále rostoucímu množství vedení pokládaných metodou HDD. O to důležitější je odborně správná dokumentace stávajícího stavu, aby i budoucí stavební projekty měly k dispozici spolehlivý podklad pro určení dostupného stavebního prostoru. Vedle dokumentace polohy stávajících vedení jsou však důležité také dokumentace provádění stavby ve formě denních hlášení, protokolů o vrtání a výplachu. Moderní vrtná zařízení již dnes nabízejí systémy pro automatický záznam vrtných dat. Aby bylo možné usměrnit rozmanitost informací, které lze zde zaznamenat, založila i DCA pracovní skupinu, která má vypracovat příslušné požadavky jako doporučení.

Jak možnost pokládat vedení metodou HDD udržitelně přispívá k ochraně životního prostředí?

Metoda HDD je k životnímu prostředí šetrnou alternativou pokládky, protože lze zabránit zásahům do citlivých přírodních oblastí, resp. je minimalizovat. Zvláště při přistání připojovacích kabelů offshore větrných parků v Severním moři se to prokazuje v praxi. . Také na pevnině se na různých budovaných energetických trasách chrání přírodní oblasti tím, že jsou metodou HDD bezvýkopově podcházeny.

Zdá se, že národní kapacity pro nadcházející projekty na trhu nebudou stačit. Vnímáte jako riziko zahraniční firmy, jejichž kvalifikace případně nemusí být dostatečná?

To je na trhu skutečně velké téma. Kapacity, které jsou v Německu aktuálně k dispozici, nebudou stačit k pokrytí poptávky. Již nyní je proto na projektech v Německu vidět několik zahraničních HDD firem. Jako DCA zde vidíme riziko, že by mohl být narušen kvalitativní standard budovaný v Německu po mnoho let, mimo jiné prostřednictvím certifikace HDD firem podle pracovního listu DVGW GW 302. S ohledem na pokračující europeizaci však národní předpisy a s nimi související certifikace stejně ztratí na významu. DCA i další sdružení pracují na opatřeních, aby jednak internacionalizovaly národní předpisy, jednak zpřístupnily zahraničním firmám kvalifikační opatření, jako jsou školení odborného personálu v angličtině. Obecně bude mít školení odborného personálu ještě větší význam, protože, jak již bylo zmíněno, budují se kapacity a do HDD odvětví musí vstoupit mnoho lidí z jiných oborů.

Jaké dodatečné nebo lepší vlastnosti by bylo žádoucí, aby budoucí potrubní systémy měly?

Plastové trubky z HDPE nabízejí vysokou flexibilitu, u dlouhých horizontálních vrtů však narážejí na své limity z hlediska pevnosti v tahu. V současnosti jsou u kabelových projektů délky vrtů stále omezeny délkami kabelů, které jsou nyní dodavatelsky dostupné. Pokud by se časem objevila možnost delších kabelů, byly by samozřejmě žádoucí odpovídající HDPE trubky s dostatečnou pevností v tahu.

Dále není vždy možné předvyrobit potrubní řetězec pro zatažení do HDD vrtu v plné délce, pokud k tomu nestačí délka pracovního prostoru za horizontálním vrtem. Předvýroba dílčích úseků a jejich svaření během zatahování potrubí je sice možná, je však spojena s odpovídající odstávkou zatahování a také s tím, že vnitřní housenka svaru spojovacího svaru nemůže být odstraněna. Ta představuje potenciální překážku, resp. riziko pro pozdější zatažení kabelu. Zde by bylo žádoucí mít k dispozici technologii spojování trubek, kterou lze rychle provést a která se obejde bez zvětšení tloušťky stěny uvnitř i vně. Zejména u přistávacích vrtů by taková technologie mohla umožnit i svařování jednotlivých trubek, dvoj- či trojnásobných délek apod. na pontonu během zatahování do vrtu, a tím učinit náročné vplavování a polohování celého potrubního řetězce zbytečným. Systém egeplast Smart-Connect se tímto směrem již ubírá. Spoj trubek přitom musí být schopen vykazovat pevnostní vlastnosti jako základní trubka.